Nedeľa 22. septembra. Meniny má Móric

Moderná monetárna teória – hovorí sa o nej čoraz viac

Moderná monetárna teória

Ekonómovia o politici čoraz častejšie hovoria o Modernej monetárnej teórií. Hoci tento pojem nevyznieva na prvý pohľad nijako kontroverzne, v skutočnosti táto teória stavia na hlavu všetko, čo sme doteraz v ekonomike poznali. Čo teda znamená?

Myšlienka Modernej monetárnej teórie (MMT) sa zakladá na predpoklade, že vláda, ktorá si požičiava v mene, ktorú sama vlastní nemôže nikdy zbankrotovať. Môže si totiž vždy natlačiť dosť peňazí na to, aby mohla vyplatiť veriteľov. Nové peniaze môžu tiež slúžiť k financovaniu vládnych výdavkov. Daňové príjmy už nie sú nevyhnutné.

Tlačiarne pôjdu na plné obrátky

Vlády by mali pri svojich „investíciách“ sledovať cieľ plnej zamestnanosti, čo je dnes úloha centrálnych bánk. Obmedzením vlády v takých podmienkach nie je schopnosť požičať si na finančných trhoch prostredníctvom dlhopisov. Jej limitom sú disponibilné výrobné faktory – najmä dostatok pracovnej sily.

Tlačenie nových peňazí a ich pumpovanie do ekonomiky u každého z tradičných ekonómov vzbudzuje obavy z inflácie. Aj tú by však mala mať v modeli MMT pod kontrolou vláda. Na krotenie prílišného rastu cien by jej totiž mali slúžiť dane. Takže kým tlačenie peňazí je pre ekonomiku pohonom, dane sú jej brzdou. Deficit nikoho netrápi, pretože vlády sa z dlhov dokážu vyplatiť novými peniazmi. Jedinou métou je zamestnanosť a stabilná cenová hladina.

Moderná monetárna teória stavia súčasné ekonomické modely na hlavu. Časopis The Economist prirovnáva Modernú monetárnu teóriu k hypotetickému futbalovému zápasu, v ktorom by lopta bola jediným pevným bodom a všetko ostatné vrátane ihriska a brán by sa hýbalo.

Tlačenie peňazí vládami bolo v doterajšej histórií vždy spájané s hyperinfláciou. Dochádzalo tomu väčšinou v krízových časoch. V období rokov 1945 až 1946 napríklad dosahovala hyperinflácia v Maďarsku cez 200 percent denne. Vláda musela tlačiť peniaze, aby mohla splácať vysoké dlhy a povojnové reparácie. Hyporinfláciou sa preslávila aj tzv. Weimerská republika. Medzi rokmi 1922 a 1923 ceny rástli tempom viac ako 20 percent denne. Dôvodom boli tiež povojnové reparácie

Narazila tradičná politika na svoje limity?

Napriek týmto kontroverziám sa o MMT hovorí v poslednej dobe čoraz viac. Teória si získava nových podporovateľov. Čo je toho dôvodom? Jednoducho to, že tradičné ekonomické modely nezaberajú. Sadzby ECB sú už takmer päť rokov na nule. Napriek tomu hospodárstvo eurozóny stagnuje. Jej ekonomický rast sa v poslednom kvartáli spomalil na len 1,1 percenta. Inflácia stále nedosahuje cieľ ECB dve percentá. Aktuálne je na úrovni 1,5 percenta. Popri tom sa hovorí o konci ekonomického cyklu a ECB nemá v zálohe ďalšie nástroje.

MMT tvrdí, že vlády sú na podporu ekonomiky vybavené lepšie ako centrálne banky. Pri monetárnej politike centrálnych bánk putujú peniaze cez banky a finančné inštitúcie. Ide cez niekoľko medzičlánkov, cez ktoré sa ich do reálnej ekonomiky nemusí dostať dostatok. Pri MMT sa peniaze priamo míňajú v reálnej ekonomike.

Centrálne banky sa navyše snažia motivovať firmy a spotrebiteľov k vyšším pôžičkám a spotrebe. No ak je toho však veľa, súkromné subjekty sa môžu dostať do nezdravého predĺženia. To vládam podľa MMT nehrozí.

Stret dvoch svetov

Ekonómovia dnes zastávajú názor, že regulátori by mali do ekonomík zasahovať čo najviac šetrne. Veria totiž, že je to trh, kto vie najlepšie alokovať výrobné prostriedky. Zástancovia MMT tento predpoklad od základu spochybňujú. Stret dvoch svetov je tak nevyhnutný.

Monetárna politika začala hrať prím v 70tych rokoch minulého storočia po tom, čo svetová ekonomika utrpela niekoľko šokov, napríklad pre prudké zvýšenie cien ropy. Za zakladateľa monetarizmu sa považuje Milton Friedmen.

Naopak MMT je novodobým ekvivalentom keynesiánstva. Táto teória z pera Johna Keynesa sa zakladá na potrebe štátnych zásahov do ekonomiky prostredníctvom vládnych výdavkov. Tie by mali vyvažovať výkyvy ekonomického cyklu a stabilizovať tak výkon hospodárstva.

Medzi zástancov MMT patrí aj významná americká politička Alexandria Ocasio-Cortez, ktorá by sa mohla stať kandidátkou Demokratov v amerických prezidentských voľbách v roku 2020. Na otázku, ako by financovala nové vládne výdavky, odpovedala, že práve pomocou Modernej monetárnej teórie.

Problémom stretu dvoch svetov je fakt, že ekonomické nástroje nemožno nikdy dokonale otestovať. Neexistuje žiadne laboratórium, v ktorom by sa dali overiť jednotlivé hypotézy. Ekonómovia sa len domnievajú ako hospodárstvo funguje. Pôsobí totiž na neho neustále veľké množstvo premenných, takže sa nedá presne zhodnotiť, ako v skutočnosti daný impulz zafungoval. Bez ohľadu na to sa bude téma MMT v nadchádzajúcom diskurze objavovať čoraz častejšie. To, či sa skutočne pretaví aj do praxe, je zatiaľ len vo hviezdach.

Jedna odpoveď na “Moderná monetárna teória – hovorí sa o nej čoraz viac”

  1. Richard Fuld píše:

    MMT v praxi dávno je! Je si toho nikdo zatím nevšiml. 🙂

    MMT je principiálně založeno na doplnění monetární politiky prostředky fiskální politiky. Tam kde končí monetární politika centrálních bank (úrokové sazby se dostanou na 0%) tam může převzít otěže vláda pomocí fiskální politiky, v daném případě fiskální expanze. V opačném směru (růst úrokových sazeb) není monetární politika centrálních bank v podstatě nijak limitována. V praxi probíhá mix monetární a fiskální politiky. MMT je nové pouze v tom, že když se centrální banka dostane s uvolňování monetárních podmínek do úzkých (úrokové sazby padnou až na nulu) měla by nastoupit vláda s fiskální expanzí (zde je ona podobnost s Keynesem). Namísto toho ale v minulé krizi politici vymysleli koncept fiskální „odpovědnosti“, který spočíval v provádění fiskálních restrikcí, namísto fiskální expanze. Namísto fiskální expanze se začaly konat absurdní pokusy o pokračování v uvolňování měnových podmínek pomocí QE (v ČR pomocí bláznivé devizové intervence). Výsledkem těchto absurdních snah byla ztracená dekáda.

    MMT tedy není nic nového. Jde toliko o dávno praktikovanou kombinaci monetární a fiskální politiky v Keynesově duchu. Nový je naopak koncept fiskální „odpovědnosti“, který však v krizi působí přesně opačně, než si zastánci tohoto nesmyslu slibují, tedy prohloubením krize, v lepším případě jen jejím zakonzervováním.

    Nová není ani myšlenka, že pokud se stát zadlužuje ve vlastní měně nemůže dojít k předlužení. V ekonomických učebnicích se píše o tzv. bezrizikové úrokové sazbě, za kterou se zpravidla považují úrokové výnosy ze státních dluhopisů. Uvedená bezrizikovost není jen prázdným pojmem. Jde o skutečnou absenci kreditního rizika u státních dluhopisů denominovaných v měně státu, který je emitentem. Všechny ty rizikové přirážky na státní dluhopisy emitované jednotlivými státy eurozóny zde vznikly pouze z toho důvodu, že tyto státy přišly o měnovou autonomii. Možným řešením je tak fiskální unie, tzn. napříště emise dluhopisů eurozóny, nikoliv emise dluhopisů jednotlivých zemí eurozóny. Postačil by také pouhý návrat k uvědomění si zcela základního faktu, na kterém stojí celý současný finanční systém, že státní dluhopis není spojen s rizikem jeho nesplacení. V tomto je MMT považována za novou, ale tento fakt platí od roku 1971, kdy se svět definitivně vzdal zlatého standardu (či jeho torza, které z něj zbylo).

    Měnově autonomní stát vlastní svoji centrální banku, která může nakoupit na sekundárním trhu jakýkoliv objem státních dluhopisů, v případech, kdy se jich jejich držitelé chtějí z jakéhokoliv důvodu zbavit.

    Vzhledem k tomu, že výhradním vlastníkem centrální banky je stát, pak nákupem státních dluhopisů centrální bankou dojde k tomu, že věřitelem i dlužníkem se de facto stává právě stát. Nastává tak obdobná situace jako, když si dlužník v dražbě koupí pohledávku za sebou samým (resp. si koupí jím emitovaný dluhopis).

    Největší škody napáchala bláznivá doktrína fiskální odpovědnosti a ignorování absence kreditního rizika u státních dluhopisů v Řecku. Zatím.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *